zpět....

Mandala

Slovo „mandala“ pochází ze sanskrtu a znamená posvátný, rituální nebo magický kruh či „kruhový plán", kultovní kruhovou kresbu. Mandaly jsou universálně rozšířené. S jejich různými variantami se setkáváme snad ve všech kulturách: v základech chrámů či posvátných míst, v architektuře kostelů, v sakrálním tanci a v detailech obřadů různých mysterií, v magickém kruhu, který se při zaklínání kreslí do písku, v meditačních symbolech či v kniž­ních ilustracích a malbách, v podobě jantry, nástroje kontemplace tantrické jógy. Hinduistické chrámy jsou doslova stavěny jako mandaly představující celý kosmos se všemi jeho úrovněmi.

Vytváření nandaly určuji tři základní principy:

a)střed

b)vyzařování ze středu

c)vnější ohraničení kruhu.

Středový bod je tajemným duchovním silovým centrem, místem zrodu všeho bytí v prostoru a čase. Toto mocné centrum, chráněné okolní plochou mandaly a vnějším ohraničením, může symbolizovat i slunce či nebeskou bránu, kterou se před námi otevírá nebe.

Vyzařování ze středu se šíří směrem ven až okraji vnějšího kruhu. Spojuje vnitřní s vnějším a nakonec osciluje z periferie zpět do nejvnitřnějšího centra. Celá mandala je tedy soustředěná ve svém středu, ze kterého vychází všechen pohyb a do něhož se všechno opět vrací. Střed je začátkem i koncem všech myslitelných cest. Jedna stará moudrost praví: „Pokud toužíš pochopit bod, prozkoumej všechno v jeho okruhu.“

Vnější kruh tvoří hraniční linii, ochrannný kruh posvátného a nedotknutelného.Zároveň je symbolem nekonečna, všeobsahujicího principu. Známé gnostické rčení říká: „Bůh je kruh, jehož centrum je všude a hranice nikde.  V posvátném prostoru man­daly můžeme proniknout do posvátného středu.

Mandalu, která ve své symetrii a struktuře nah­razuje velice jednoduchým způsobem vícerozměrné souvislosti, můžeme lehce obsáhnout svým, zrakem, což nám zároveň připomíná, že i panenka našich očí je mandalou - jednoduchou formou bohatou na kom­plexní informace, jak tomu nasvědčuje irisdiagnos­tika. Naše oči tedy vidí struktury připomínající mandaly všude kolem nás.

Formami připomínajícími kruhový tvar mandal jsme se obklopili i ve všedním životě: vzpomeňme pouze kolo, hrnčířský kruh nebo hodi­nový ciferník. Největší bohatství mandalových tvarů však přináší sama příroda. Nikde jinde se nás .jejich krása nedotýká více, než v kouzelném vzezření květů, či průřezu plodů, větví, kmenů a kořenů nebo tva­rech ptačích hnízd a pavoučích sítí.

V mikrokosmu se s mandalou setkáváme v buňkách rostlinných i živo­čišních organismů či ve fascinujících strukturách krystalů a molekul. V mikroskopické oblasti, která sice není našemu optickému vnímání přístupná, ale přesto je v matematických modelech znázornitelná, se nám tvar mandal připomíná v nejmenších staveb­ních kamenech hmoty, v atomech, podobajících se modelu sluneční soustavy. Na úrovni makrokosmu znázorňuje mandalu naše Země, stejně jako Slunce s obíhajícími planetami.

S mnoha dalšími slunečními systémy se Slunce spojuje do spirálovité mandaly nazývané Mléčná dráha. Velký počet galaxií, které drží pohromadě nesmírné energetické pole,   vzájemně vibruje – podle dnešních poznatků - v nekonečně rozlehlé kosmické mandale světa. Celý vesmír se všemi intergalaktickými prostory je pronikán elektromag­netickými energetickými poli, které vznikají z ener­gie vyzařované myriádami zářících sluncí. Tato ener­getická pole rovněž pulsují a šíří se ve tvaru man­daly, přičemž neviditelně spojují všechna kosmická tělesa. Možná také umožňují i jejich tajemnou komu­nikaci...

My lidé dokážeme vnímat nesmírnou velikost Uni­versa, jenž se rozrůstá a rozpíná do nekonečných roz­měrů. Je nám také dáno chápat všechny energetické procesy, které se v něm odehrávají. Tato schopnost současně podporuje schopnost tušit -za tím vším, za všemi vnějšími jevy, ještě hlubší, duchovní souvislosti. Na druhé straně nemůžeme přece porozumět ani lid­skému životu jako celku, aniž bychom vzali v úvahu transcendentní úroveň bytí.

Už od pradávna „něco v nás“ cítí tajemné analogie mezi makrokosmem a mikrokosmem, mezi hmotou a energií, mezi fyzickými a duchovně-duševními pro­cesy. Jemnohmotná životní síla je v dynamickém vztahu k astrálním, mentálním a spirituálním úrov­ním, jak jsou nazývána v esoterické tradici. Tady platí prastarý duchovní zákon hermetické filosofie, známý již z dob egyptské civilizace: „Jak nahoře, tak i dole.“

Mandaly se ve své holistické výpovědi vztahují k dimenzím mimo vnější jevové formy a skutečnosti. Jsou v nich koncentrovány všechny zkušenosti lid­ského bytí, všechny lidské touhy, předtuchy i představy. V jejich obrazech, které působí na všechny naše smysly, je vyjádřeno cosi nevyslovitelného. Můžeme je chápat též jako projekci modelu všech kosmických principů, promítnutou do prostoru. Jednou ze součástí zmíněných principů kosmického řádu a kosmic­kého působení je i člověk.

Stejně jako se za světem prostoru a času, v němž žijí lidské bytosti, skrývají další světy jiných dimenzí, jsou i úrovně výpovědí a významů mandal vícerozměrné a protkané taju­plnými paradoxy.

Mandala může být například na jedné straně obrazem člověka v jeho omezenosti časem a prostorem, a na straně druhé ho zobrazovat jako kosmickou a duchovní bytost. Propojuje přitom lidskou - pozemskou existencí omezenou- úroveň s úrovní kosmickou a spirituální. Je zároveň osobní i nadosobní. Splývá v ni do jednoho celku mikrokos­mos a makrokosmos, duch a hmota, konečné s nekonečnem
.

zpět....